Někdy
Někdy je start nového dne pekelným zjištěním. Zvlášť tedy v pondělní šesté hodině ranní. Otravný telefon ne a ne ztlumit svůj nervydrásající tón nadobro a pohádka o domu na pláži je tatam. Idylku dokresluje absence pečiva. Sakra, v ledničce není ani mlíko. Zamyšlený výraz nad černočernou kávou věrně odráží ono očekávání čerstvého přílivu sraček, valících se přímo naproti.
Někdy z beznadějné situace vykřešeme vatru úspěchu, když na začátku se zdálo smysluplnější procvičování Jedijských triků na ovládání mysli.
Někdy změníte svůj život protože chcete víc. Víc pozornosti, víc uznání, víc rán kdy postel není poloprázdná. Můžete změnit všechno, ale ne překročit svůj vlastní stín. Kruh je dávno uzavřený a všechny nárazy do zdi jsou jen směšnou ukázkou lidské malosti.
Někdy odjedete na hory, jenom tak. Necháte se ofouknout svěžím větrem a jako správní cvoci si nezapomenete přibalit laptop, aby vzácná momentka osvícení nepřišla vniveč.
Někdy zjistíme, že řezník nám místo kusu srdce podává jen deset deka zklamání a hloupý článek.
Věnováno své budoucí kočce.
